Kia ora koutou (Ahoj vám všem),


Bylo 1. května 2021, kdy jsem se zúčastnil jednoho z nejzajímavějších kurzů vedeným Projektem Jonah, kurzu Mediků mořských savců. Jednalo se o jednodenní kurz, přičemž první polovina dne byla zaměřena na teorii a druhá polovina aplikovala teorii do reálného světa novozélandských studených vod. V tomto článku bych se rád podělil o důležité informace a poskytl nezbytného průvodce jak nejlepším způsobem zachránit uvízlé velryby a delfíny (na základě současných znalostí), ať jste kdekoli na světě.

PROČ TOHLE DĚLÁM?



Viděl jsem příliš mnoho videí na sociálních médiích s lidmi, kteří se pokouší zachránit uvízlé mořské savce těmi nejstrašnějšími způsoby, a přesto jsou povzbuzováni extrémně pozitivními komentáři. Nechápejte mě špatně, je naprosto úžasné a nadějné vidět lidi s dobrým srdcem, kteří jsou oddaní pomoci těmto vnímajícím bytostem. Ale mít dobré srdce bohužel nestačí, znalosti jsou také nezbytné.


Než budete pokračovat ve čtení, tak se prosím nejprve podívejte na níže uvedené příklady.

Tyto příklady zobrazují dva zásadní problémy:

 

  1. Vím, že tito lidé to myslí dobře a mají své srdce na správném místě, bohužel jim však chybí znalosti potřebné k úspěšnému vypuštění uvízlých zvířat z mělčiny a často mohou způsobit více škody než užitku. Jakmile je zvíře zpět ve vodě, nevidíme důsledky našich činů, protože tam obvykle všechna tahle videa končí. Můžeme jen předpokládat a doufat, že zvíře přežilo. Když ale nesprávně vypustíte uvíznutou velrybu nebo delfína, jejich šance na přežití se dramaticky sníží.
  2. Tato videa slouží jako špatný příklad pro ostatní, kteří si budou myslet, že je v pořádku pomáhat uvízlým zvířatům tak, jak to vidí na těchto videích. Chválíme akci, ale ignorujeme její důsledky a bohužel ve světě sociálních médií se tato „hrdinská“ videa šíří rychlostí světla.


Cílem tohoto článku je poskytnout dobré pochopení toho, co se stane během uvíznutí, jaká jsou potenciální nebezpečí (pro vás a pro velryby a delfíny) a jak se jim vyhnout a dobré základní znalosti „první pomoci“ velrybám.

O PROJEKTU JONAH


 

V roce 1974 zahájil projekt Jonah hnutí proti lovu velryb na Novém Zélandu. Jejich výzvu k „záchraně velryb“ přijali kiwáci (novozélanďané) ze všech oblastí života a v roce 1975 podnikla vláda Nového Zélandu první kroky proti lovu velryb oznámením zákazu dovozu všech produktů z velryb do země.


Poháněni tímto vítězstvím se pak připojili do mnohem širší kampaně; povzbudit vládu Nového Zélandu, aby se vrátila k Mezinárodní velrybářské komisi (IWC), aby velryby bránila, a ne lovila. V roce 1976 se Nový Zéland vrátil k IWC - kde dnes zůstává jedním z nejhlasitějších zastánců ochrany velryb na světě.

O VELRYBÁCH


 

Velryby (tohorā v maorštině) jsou mořští savci a stejně jako všichni savci jsou teplokrevní a dýchají vzduch. Rodí také živá mláďata, které krmí mlékem. Velrybí mláďata se rodí pod vodou. K porodu často dochází rychle, ale někdy může trvat i několik hodin, takže se mláďata obvykle rodí ocasem napřed, aby se zabránilo jejich utonutí během porodu. Velryby také žijí ve složitých sociálních strukturách a shromažďují se v sociálních skupinách známých jako lusky.


Velryby, delfíni a sviňuchy patří do savčího řádu kytovců a jsou označováni jako kytovci. Název kytovec pochází z latinského slova cetus, což znamená „velký mořský tvor“. V současné době žije na celém světě přibližně 88 druhů kytovců.


Stejně jako mnoho jiných zvířat, kytovci komunikují prostřednictvím řeči těla. Ale jejich hlavní způsob komunikace je prostřednictvím zvuku. Keporkaci, známí také jako „zpívající“ velryby, mají největší repertoár zvuků v živočišné říši, od slyšitelných výkřiků a pískání až po ultrazvuková kliknutí daleko za hranicemi našeho rozsahu sluchu.

1 / 11

MOŽNÉ PŘÍČINY UVÍZNUTÍ


 

Uvíznutí na mělčině je složitou událostí a existuje mnoho důvodů, proč mohou kytovci uvíznout. Ve většině případů není přesná příčina známa, ale příčinou může být kterýkoli z následujících faktorů nebo obvykle jejich kombinace. O tomto přírodním jevu stále není mnoho známo.


  • Stáří nebo nemoci – pro staré kytovce může být obtížné držet krok se svým luskem nebo odolat silným vlnám či pobřežním proudům. Kytovci mohou také trpět několika nemocemi, které je mohou zanechat slabými a dezorientovanými nebo se zhoršenou echolokací, která způsobí jejich ztroskotání. Mláďata nebo starší jedinci mohou být podvyživeni také kvůli nedostatku jídla způsobenému nadměrným komerčním rybolovem nebo velkým množstvím plastů ve střevech.
  • Zranění – kytovci, kteří uniknou ze zapletení do sítě nebo jsou zasaženi plavidly, mohou utrpět vážná zranění. Výbuchy pod vodou způsobené sonary, seismickými zkouškami nebo podvodními mořskými otřesy mohou mít na kytovce zničující dopad. Tyto hlasité výbuchy mohou poškodit jejich sluch a ovlivnit jejich schopnost komunikovat, lovit a navigovat.
  • Navigační chyby – při pronásledování kořisti mohou náhodně uvíznout na pláži nebo se někteří kytovci příliš přiblíží ke břehu, aby se vyhnuli predátorům, jako je například kosatka. Mírný sklon písečných pláží nemusí odrážet signály echolokace zpět ke kytovcům, což vede k jejich přesvědčení, že jsou v hlubších vodách. Některé neobvyklé vzorce počasí, zejména elektrické bouře, mohou také způsobit uvíznutí kytovců skrze navigační chyby.
  • Silné sociální vazby – silné sociální pouto některých druhů kytovců může způsobit hromadné uvíznutí. Kytovci, kteří uvíznou na mělčině ve skupinách, jsou obvykle oceánské (hlubinné) druhy s vysoce vyvinutými sociálními strukturami (například Kulohlavec). Ať už je důvod pro počáteční uvíznutí jakýkoli, silné sociální vazby těchto zvířat mohou přitáhnout zbytek lusku na mělčinu. Nejběžnějším vzorem s hromadným uvíznutím je, že jeden nebo dva kytovci zpočátku uvíznou a vyšlou nouzový signál a členové z jejich lusku se jim pokusí pomoci. Ustupující příliv pak tato zvířata může zachytit na mělčině a celý lusk pak může často uvíznout.

UVÍZNUTÍ KYTOVCŮ NA NOVÉM ZÉLANDU

 


Nový Zéland má jednu z největších úrovní počtu uvíznutí kytovců na světě. V průměru ročně uvízne přibližně 300 delfínů a velryb. Vyskytují se také hromadná uvíznutí, která mohou zahrnovat až stovky zvířat najednou, přičemž jedním z nejznámějších příkladů je Farewell Spit v Golden Bay. Tak proč tedy tolik kytovců uvízne na Novém Zélandu?


Nový Zéland má dlouhé zakřivené pobřeží. Hluboká voda je na mnoha místech blízko břehu a mělké pláže s přílivovými extrémy poskytují oblasti, kde kytovci mohou plavat za vysokého přílivu, ale mohou se zachytit při odlivu. Vzhledem k tomu, že Nový Zéland pokrývá širokou škálu oceánských vod, od subtropických na severu až po subantarktické na jihu, mnoho kytovců proplave kolem pobřeží Nového Zélandu.


V závislosti na tom, kde se na světě nacházíte, se úroveň počtu uvíznutí bude lišit od žádného po velké množství. Je však vždy dobré vědět, jak se v takových scénářích zachovat a jak pomoci.


Pojďme se tedy podívat, jak by jste měli postupovat, když narazíte na uvíznuté kytovce na mělčině.

NAHLÁŠENÍ UVÍZNUTÍ KYTOVCŮ

 


Pokud jste první, kdo objevil uvíznuté kytovce volejte příslušné orgány země, ve které se nacházíte. Na Novém Zélandu by to bylo Ministerstvo ochrany životního prostředí (DOC), Whale-Rescue nebo Projekt Jonah. DOC je vládní agentura odpovědná za správu uvíznutých kytovců na Novém Zélandu a za správu zákona o ochraně mořských savců (1978). Tato vládní agentura je v podstatě zodpovědná za blaho všech mořských savců na Novém Zélandu, a tudíž zodpovědná za blaho všech uvízlých kytovců.


Toto jsou nouzová kontaktní čísla pro Nový Zéland:


  • DOC horká linka: 0800 DOC HOT (0800 362 468)
  • Whale-Rescue horká linka: 0800 SAVE WHALE (0800 7283 94253)
  • Projekt Jonah horká linka: 0800 4 WHALE (0800 4 94253)
  • Pokud vše ostatní selže, vytočte 111 a informujte policii.

Důrazně bych vám doporučil, abyste si zjistili, které orgány by byly v případě uvíznutí prvním kontaktem, v zemi, ve které se v současné době nacházíte a nebo v zemi, kterou se chystáte navštívit.


Než zavoláte, tak nejprve proveďte důkladné vyhodnocení situace. Čím více informací můžete poskytnout, tím lepší bude rozhodnutí a reakce příslušných orgánů.

 

Posouzení situace:

 

  • Počet zvířat – Kolik jich uvízlo? Jsou všechna na pláži, nebo jsou kytovci zakotvení ve vodě nebo se vyplavují na moři?
  • Druh – Když vám proudí adrenalin v žilách, tak může být obtížné určit druh kytovce, takže jen zvířata popište. Jak jsou velké? Jakou mají barvu? Mají nějaké značení nebo barevné vzory? Mají hřbetní ploutev?
  • Stav zvířete – Jsou naživu nebo jsou mrtvá? Vidíte zjevná zranění?
  • Stav přílivu – Je příliv vysoký nebo nízký? Je příchozí nebo odchozí?
  • Mořské a povětrnostní podmínky – Je moře klidné nebo drsné? 
  • Problémy s přístupem – Je pláž snadno dostupná? Podaří se úřadům dostat zařízení na scénu? Je oblast přístupná pouze lodí?
  • Publikum – Jsou na scéně lidé nebo psi? Už někdo volal o pomoc? Pokud ano, komu volali?


Když zavoláte, uveďte následující podrobnosti:

 

  • Jméno a telefonní číslo (adrenalin může být vysoký a lidé mají tendenci zapomínat uvést své telefonní číslo, což úřadům může ztížit zpětné zavolání).
  • Vaše poloha, nasměrování k místě a veškeré referenční body.
  • Uveďte úplné vyhodnocení situace, včetně času, kdy jste uvíznuté kytovce objevili.
  • Poté můžete být požádáni, abyste buď zůstali u telefonu nebo se ke kytovci vrátili a zahájili základní první pomoc.

ŽIVÝ NEBO MRTVÝ?



Chcete-li zjistit, zda je zvíře naživu, sledujte, zda zvíře dýchá. Pokud nezaznamenáte žádné známky dechu, jemně se dotkněte okraje nozdry, pokud stále nevidíte žádnou odezvu, velmi jemně se dotkněte okraje oční bulvy, a pokud ani tehdy neuvidíte žádnou reakci, tak je kytovec s největší pravděpodobností mrtvý.

PĚT FÁZÍ ZÁCHRANNÉ REAKCE

 


1. Okamžitá péče

 

Cíl: zabránit úmrtí více zvířat, snížit stres a zvýšit šance na přežití tím, že zvířata udržíte v pohodě, pohodlí a klidu.


  • Nikdy netáhněte kytovce za ocas a nikdy se k ocasu nepřibližujte, jelikož by vám to mohlo způsobit vážné zranění. Nikdy neválejte kytovce zpátky do moře a nepoužívejte jejich ploutve jako páku, protože je lze snadno zlomit a vykloubit. Kytovci také budou panikařit, když budou vzhůru nohama.
  • Zakryjte zvířata vlhkými prostěradly světlé barvy (nezakrývejte jejich nozdry, které potřebují k dýchání) a začněte na ně jemně nalévat vodu z kbelíku. Nelijte vodu do jejich nozder (abyste tomu zabránili, počkejte, než se zvíře před nalitím vody nadechne). Soustřeďte se na hřbetní, prsní a ocasní ploutve. Kytovci se velmi rychle zahřívají, když uvíznou na souši. Pokud nejsou ochlazeni, přehřejí se a zemřou.
  • Nezakrývejte kytovcům oči a nesedejte si nebo se nestavte přímo před jejich hlavami. Zkuste se umístit tam, kde vás kytovec může vidět.
  • Pokud je zvíře na boku: zkuste dostat kytovce do vzpřímené polohy tím, že vykopete mělký příkop rovnoběžně s jejich břichem, sejmete prostěradla a opatrně povalíte zvíře do příkopu. V ideálním případě použijte alespoň 4 až 6 osob. Udržujte ploutve zastrčené k jejich tělu a jakmile je kytovec ve vzpřímené poloze, vykopejte malé díry, aby ploutve mohly volně viset ve svislé poloze. V případě, že je kytovec příliš velký nebo nasátý do mokrého písku, tak se nepřetěžujte nebo způsobíte zranění sami sobě nebo ostatním.
  • Abyste udrželi zvířata v klidu, vyhýbejte se hlasitým zvukům a nekřičte pokyny ostatním, udržujte psy a malé děti v dostatečné vzdálenosti a neprovádějte zbytečné pohyby. Stres může zabít kytovce stejně rychle jako přehřátí.


Na prvním obrázku níže věnujte pozornost velké vzduchové bublině u hřbetní ploutve. Vzduch uvnitř těchto bublin se zahřívá poměrně rychle a může způsobit puchýře na kůži kytovce, takže je důležité upravit prostěradla tak, abyste co nejdříve odstranili jakékoli velké vzduchové bubliny.

1 / 7

2. Přesun


Cíl: přemístit zvířata do hlubší vody, shromáždit rozptýlená zvířata


  • Zajistěte, aby všichni lidé věděli, že se v následujících fázích musí vyhnout ocasu a ústům, protože jsou silné a mohou způsobit vážná zranění.
  • Přesun zvířat obvykle začíná, když je voda kolem kolen nebo výše.
  • Od této fáze by měli být zapojeni pouze lidé s neopreny pokud je voda nízké teploty.
  • Spojte své plovoucí úsilí s vlnami pro zvýšení vztlaku.
  • K přesunu menších zvířat lze pod vedením DOC (nebo jiného orgánu relevantního pro vaši zemi) použít plachty, smyčky nebo pontony.
  • Pokud zvířata nejsou plně nadnášena, nepřemisťujte je po nerovných a drsných površích, protože jejich kůže je mnohem citlivější než ta naše a může se velmi snadno poškodit.
  • Nevláčejte zvířata za ploutve nebo ocasy. Minulé pokusy vedly k úplnému odtržení ocasních ploutví nebo vážnému poškození svalové tkáně kolem ocasu, což nevyhnutelně vede k smrti. Kytovci se obrátí vzhůru nohama, pokud budou vláčení pozadu zpátky do vody.
1 / 4

3. Přesměrování

 

Cíl: připravit zvířata na uvolnění a snížit pravděpodobnost opětovného uvíznutí

 

  • Jakmile máte vodu po pas, začněte se zvířetem jemně houpat ze strany na stranu. Mějte alespoň 2 osoby na zvíře. Tohle by mělo být prováděno tak dlouho, jak je jen zapotřebí, aby se zvíře mohlo seznámit s pohybem ve vodě a pomoci obnovit jeho rovnováhu. Kytovci se ve vodě ovládají snadněji, než byste si mysleli.
  • Shromážděte všechna zvířata, aby bylo možné lusk společně uvolnit. Počkejte, až bude poslední zvíře připraveno k vypuštění. Při hromadném uvíznutí musí být všichni kytovci vždy vypuštěni společně.
  • Doba přesměrování se bude lišit v závislosti na stavu zvířat, ale může trvat hodinu nebo více. Každé zvíře by mělo mít alespoň 30 minut bezpodmínečně.
  • Posuďte, zda zvíře může:
  • vyplout na povrch pro nádech bez pomoci
  • orientovat se a zůstat ve vodě vzpřímeně
  • samo se přeorientovat pokud ho převalíte na bok

4. Vypuštění


Cíl: vypustit všechna zvířata v jedné skupině


  • Vypusťte zvířata ve vodě, která je dostatečně hluboká na to, aby v ní zvířata mohla plavat, ale dostatečně mělká na to, aby v ní mohli lidi chodit. Nevypouštějte zvířata dokud nedostanete pokyny od záchranné posádky. Koordinované vypuštění značně zvýší šance na úspěšné vyplutí.
  • Jakémukoliv kytovci vykazující agresivní chování je třeba se vyhnout a identifikovat u osoby koordinující vypuštění.
  • Odolejte pokušení se držet vašeho kytovce. Čas a zdroje byly promarněny na záchranu lidí, kteří se odmítli pustit kytovce, o kterého se starali.

5. Monitorování


Cíl: zabránit opětovnému uvíznutí


  • Ustupte a vytvořte lidský řetěz rovnoběžně s břehem, čímž vytvoříte bariéru mezi zvířaty a pláží. Zajistěte, abyste zůstali v pohodlné hloubce vody, která nesmí přesahovat výšky vašich ramen. Zůstaňte zařazení v lidském řetězci. V této fázi mohou zvířata bránit lusk a při přiblížení mohou být rozrušená nebo agresivní. Tohle může být zobrazeno plácnutím ocasu, plaváním v blízkosti nebo otevřením jejich tlam. Pokud nejste součástí lidského řetězce, tak se okamžitě vraťte na pláž.
  • Úder kovovými předměty nebo plácnutí po vodní hladině může zvířata odradit od návratu do mělké vody.
  • DOC čluny mohou být použity na shromáždění zvířat na moři.
  • Uvědomte si, že zvířata mohou být omámená, dezorientovaná a mohou být velmi odhodlána se vrátit zpátky na břeh. Neohrožujte svou vlastní bezpečnost, abyste zabránili návratu zvířat na břeh.

ZDRAVÍ A BEZPEČNOST

 


Potenciální rizika pro vaše zdraví a bezpečnost při uvíznutí kytovců na břehu lze minimalizovat nebo jim lze zabránit použitím zdravého rozumu. Nevystavujte sebe ani ostatní riziku a buďte si vždy vědomi svého okolí a nikdy se netlačte za svou komfortní zónu nebo osobní možnosti.


Potenciální nebezpečí a jak rizika minimalizovat:


  • Úpal - Zakryjte se, v pravidelných intervalech nanášejte krém na opalování, noste sluneční brýle, udržujte se co nejvíce v chladu a pijte hodně tekutin.
  • Podchlazení - Oblečte si další oblečení, chraňte se před větrem, zahřejte se a dejte si horký nápoj. Pokud jste ve vodě, vystupte, osušte se a oblékněte si teplé oblečení. Jedním z hlavních příznaků hypotermie je popírání a třes.
  • Utonutí - Pokud neumíte plavat, zůstaňte ve své komfortní zóně nebo úplně mimo vodu. Nedržte se svého kytovce jakmile se vypustí.
  • Rázy, přimáčknutí a namáhání - Když se kytovci převalují do svislé polohy, ujistěte se, ať se na vás nepřevalí. Používejte bezpečné zvedací praktiky, a pokud máte špatné záda, tak se zvedání neúčastněte. Pokud je to možné, pracujte na svých kolenou, abyste zabránili zaseknutí vašich nohou pod kytovcem.
  • Menší zranění - Existuje možnost drobných poranění, jako jsou řezné rány a škrábance, písek v očích, bodnutí medúzy nebo kousnutí hmyzem.


Většina nehod je způsobena ocasem kytovce. Svaly v ocasu kytovce jsou nejmocnější svaly, jaké lidstvo zná. Ocas nepřekračujte a neobkračujte.


Kytovci mohou také přenášet zoonotické choroby (bakterie, viry, houby), které mohou být přenášeny na člověka. Plíce kytovců mohou nést řadu potenciálně škodlivých bakterií. Je třeba dávat pozor, aby se zabránilo vdechování vzduchu vytlačeného z jejich nozder. Salmonella se běžně vyskytuje u zdravých velryb a má širokou škálu hostitelů. Voda kontaminovaná výkaly, močí a krví může být také zdrojem rizika. Vaše nejlepší obrana je povědomí a správné zdravotní a hygienické postupy, jako je důkladné mytí rukou a nedotýkat se obličeje.

SHRNUTÍ


 

Kia ora rawa atu (Mnohokrát děkuji) Vám, čtenáři, že jste si našli čas projít tento článek až do konce. Doufám, že jste se naučili něco nového a že tyto znalosti využijete podle svých nejlepších schopností a budete je kdykoli sdílet, ať už pro vlastní připomenutí, a nebo pro vzdělávání ostatních. Můžeme jen doufat, že tyto znalosti nebudeme muset nikdy aplikovat v reálném životě, ale bohužel k uvíznutí dochází po celém světě. Co ale může ovlivnit je to, že budeme připraveni.


Doporučuji vám zkouknout níže uvedené video, které bylo natočeno během kurzu Mediků mořských savců v Pictonu, kterého jsem se zúčastnil. Video je pouze v angličtině, můžete si ale zapnout automaticky generované české titulky. Překlad je ovšem místy nic moc.


Neseme odpovědnost být strážci našeho oceánu, naší moany. K záchraně uvízlých kytovců je zapotřebí tvrdé práce, odhodlání a obětavosti. Občas taky selžeme a výsledek není takový v jaký bychom doufali. Takový je ale život a to je v pořádku. Jde o to se alespoň pokusit o to, abychom zvířatům nezpůsobili více stresu a zranění při snaze jim pomoci, a to nakonec za pokus stojí.


Ngā mihi maioha (Děkuji s oceněním).

Zdroje informací: DOC a vědomosti obdržené skrze kurz Mediků mořských savců vedeným projektem Jonah.

Zdroje obrázků: Adobe Stock, článek na blogu od Liz, Project Jonah, NOAA a Google Images.