Než se dostaneme k vysvětlení samotného pojmu, tak mi nejprve dovolte odvyprávět krátký příběh.


Před několika lety jsem navštívil farmu na psí maso v jihovýchodní Asii. 
Byla to velká farma s několika dlouhými stodolami a v každé stodole byly řady betonových kotců.
Každý kotec měl betonové zdi a pokaždé, když jsem nahlédl do jednoho z kotců, jsem viděl totéž. Desítky psů s odříznutými ocasy a vyříznutými zuby, ktěří se uvnitř kotce pevně svírali. Na podlaze byly rošty skrze které se psi vyprázdňovali a močili. Většina psů měla otevřené tržné rány a vředy. Pokaždé, když jsem se na psy podíval, tak na mě všichni zírali s vytřeštěnýma očima plnýma strachu a s viditelně skrčenými těly.
1 / 5
Vzpomínám si, jak jsem stál v jedné z těchto stodol a myslel jsem si: "Jak by jim tohle někdo mohl udělat? Jaký člověk může způsobit těmto zvířatům tolik bolesti a utrpení, jenom proto aby je mohl sníst? A proč dobří lidé dovolí, aby se tohle vůbec stalo, a nebo dokonce za to zaplatí?"
1 / 4

Příběh, který jsem právě odvyprávěl, byl pravdivý, až na to, že se nejednalo o psí farmu v Asii, ale prasečí farmu ve Velké Británii.

1 / 3

CO SE TEĎ ZMĚNILO?



Kognitivní disonance je psychologický koncept, který vytvořil Leon Festinger v padesátých letech minulého století. Tento koncept popisuje psychologický stres, ke kterému dochází, když jsou víry, hodnoty nebo myšlenky člověka v rozporu s jednáním nebo chováním, do kterého jsou zapojeni.

Disonance se stává zřetelnější, když ohrožuje naši víru, že jsme laskaví, etičtí a kompetentní, a když člověk čelí nesouladu, má dvě možnosti: buď své chování změní, nebo se pokusí své chování ospravedlnit.

 

Konkrétním případem by mohlo být to, jak nakládáme se zvířaty; můžeme například buď přejít na rostlinnou stravu, nebo se pokusit ospravedlnit naše chování a i nadále platit někomu jinému, aby zvířata zabíjel.

Naše konzumace zvířat je jednou z nejvíce studovaných forem kognitivní disonance a označuje se jako “paradox masa”. Jedná se o paradox pokusu smířit se sami se sebou, kdy si říkáme, že jsme proti týrání zvířat, a přitom platíme za to, aby byla zvířata zbytečně zmrzačena a zabíjena.

1 / 3

Jedním ze způsobů, jak se pokoušíme ospravedlnit naši spotřebu živočišných produktů, je devalvace inteligence zvířat, která využíváme.


To bylo prokázáno ve studii z roku 2010, kdy vysokoškoláci dostávali náhodně k jídlu hovězí maso nebo ořechy - a poté byli požádáni, aby posoudili intelektuální a kognitivní schopnosti zvířat a jejich morální význam.


Výsledky zjistily, že ti, kteří si vybrali hovězí maso, měli za to, že krávy mají nižší intelektuální schopnosti a také sníženou mentální kapacitu prožívat věci, jako je utrpení a bolest. Celkově ve srovnání s těmi, kteří jedli ořechy, vyjádřili obecně menší morální starost o zvířata.


Pokud jde o paradox masa, náš mozek neustále pracuje na racionalizaci našeho chování, a to až do bodu, kdy náš podvědomý pohled na zvířata kolísá podle toho, pokud jsme zrovna jedli živočišné produkty.

Sociální psycholog Hank Rothgerber to shrnul slovy:


„Žijeme dnes v době, přinejmenším v západním světě, kde je stále více důkazů, stále více argumentů a stále více knih o tom, jak špatné je jíst maso. Co tedy pozoruji je to, jak si své chování lidé ospravedlňují a stále se cítí jako dobrým člověkem.“

Slyšet náznak, že být dobrým člověkem je v rozporu s konzumací živočišných produktů v nás může vyvolat nepříjemné pocity. Naše kognitivní disonance ale neodhaluje, že jsme špatní lidé, ve skutečnosti naopak. Náš nesoulad odhaluje, že jsme dobří lidé, kteří ostatním připisují a následně respektují jejich morální hodnotu.

1 / 2

Avšak průmysl se živočišnými výrobky se zaměřuje na naše kognitivní nedokonalosti tím, že nám předkládá obrázky a reklamy šťastných zvířat nebo používá eufemismy pro zakrytí reality toho, koho jíme. Například z poraženého telete se najednou stane hovězí a nebo z poraženého prasete, které bylo usmrceno v plynové komoře, se najednou stane slanina. Koneckonců je spotřebitelům těmito průmysly lháno, jelikož se zoufale snaží udržet objektivní realitu toho, co se stane se zvířaty, mimo dohled a mimo mysl.

1 / 5

V dalším příkladu, který zdůrazňuje naši kognitivní disonanci, byl muž na Floridě obviněn z devíti samostatných případů týrání zvířat, a následně odsouzen k jednomu roku ve vězení a nařízen podstoupit vyhodnocení duševního zdraví, protože zaživa rozsekal devět kachňat sekačkou na trávu.

Většina lidí se zamyslí a zeptá sama sebe: “Jaký typ člověka by mohl něco tak strašného udělat?

Avšak každý rok je přibližně sedm miliard kohoutků pár dní po narození zaživa rozsekáno v mlýnku, což je považováno za doporučenou a přijatelnou humánní metodu.


Pokud se z vajíčka vylíhne kohoutek, tak je okamžitě považován za odpad, jelikož pro produkci nemají kohoutci žádnou hodnotu kvůli špatnému růstu a kvalitě masa.


Proč tedy dochází k pobouření, když jeden muž zaživa rozseká devět kachňat, ale ne když ročně zaživa zmasakrujeme miliardy kohoutků?

1 / 2

Když vezmeme legální praktiky z odvětví chovu zvířat a použijeme je v jiných situacích, tak bychom si mysleli, že tyto praktiky jsou příšerné. Pokud by někdo například střelil štěňata do hlavy, protože je nebylo možné použít pro jejich sekreci, tak bychom to nazvali zlem, přesto to ale děláme telatům v mlékárenském průmyslu a nazýváme to lidské.

1 / 2

SHRNUTÍ



Většina z nás by nikdy nechtěla zvířeti ublížit, natož jim podříznout hrdlo. Možná tedy nastal čas, abychom uznali rozporuplnost našich hodnot a našich činů. Možná je čas, abychom naši disonanci změnili v harmonii. Nejen kognitivní harmonii pro nás, ale také život harmonie pro ně, mimolidské zvířata, která jsou oběťmi našeho paradoxu.

Část tohoto článku je českým překladem originálního videa Eda Winterse.

Všechny snímky v tomto článku byly pořízeny ze stejného videa.

Všechna práva vyhrazena Edem Wintersem a spol.